Ardenský kůň
Původ: Západní Evropa
Výška: 160 cm
Vzhled: Ardenský kůň je mohutný, svalnatý, s tvrdou konstitucí a velkou silou. Je mimořádně odolný, snáší nejtvrdší přirodní podmínky a v poměru ke své velikosti není ani na krmení příliš náročný. Je to plemeno neobyčejně dobromyslné a učenlivé, které se dá řídit i dětmi. Přitom velmi ochotně pracuje a vzdor své velikosti je poměrně dlouhověký. Obvod hrudi měří přes 2 m, minimální obvod holení je 25 cm. Mohutná těžká hlava má rovný profil, vystouplé očnice a poměrně nízké čelo, které zpravidla zakrývá bohatá hříva. Auxois je o něco menší, než arden, ale stejně robustně stavěný, má delší, méně úhledné uši a pokud možno ještě hlubší hrudník. Krk je vesměs velice silný, klenutý, mocně osvalený a u hřebců má vysoký hřeben. Hřbet se díky své velké šířce zdá krátký. Široká záď je rovněž mocně osvalená, rozdělená žlábkem. Důležitá je kulatost zádě, která se leckdy zdůrazňuje přistřihováním nebo svazováním ohonu. Nohy všech ardenů jsou silné, mohutně osvalené, s dobrými klouby. Auxois má na nohách jen krátký rous, arden jej má mnohem bohatší a delší. Kopyta jsou ve srovnání s obrovským tělem malá, pěkně utvářená, nesmí být plochá. Zbarvení je bílé, obvykle je srst smíšená. Nejšastější jsou červení bělouši se světle plavou hřívou. Dnes se chovají i hnědáci nebo ryzáci. Auxois se chová nejčastěji jako hnědák, ale po přikřížení ardena se také objevují červení bělouši. Ryzáci se světlou hřívou jsou poměrně vzácní.
Využití: Původně těžké tažné plemeno během 20. století pomalu pozbývalo svého původního určení. Pokud se vůbec používá k tahu, je to především z reklamních důvodů, jen vyjímečně se objevuje v zemědělství nebo v lesnictví. Praktické využití tohoto typu našli ardeni v jiných zemích, hlavně ve Skandinávii, v jejich původní vlasti je bohužel cílem chovu tohoto starobylého a velmi kvalitního plemene v poslední době pouze masná produkce, protože rychle roste a brzy dospívá. K jistému oživení přispěla obliba rekonstrukcí historických bitev a turnajů, ale organizátoři jen zřídka věnují dostatečnou pozornost výběru správných typů koní. Za zmínku stojí i pokus Tima Severina zrekonstruovat křížácké tažení s originálním koněm, ardenským plavákem Cartym. Nutno ovšem přiznat, že Carty do Svaté země nedorazil. Na tureckém území musel být vystřídán lehčím místím koněm.
Povaha: Jako všichni chladnokrvní koně jsou i ardeni velmi klidní, rozvážní, snadno ovladatelní, ale kupodivu i velmi učenliví.
Zajímavosti: Jsou to tažná zvířata, která se zajména za 1. světové války osvědčila při tahání děl a těžkých zásobních vozů. Bohužel během války došlo k ohromným ztrátám, takže trvalo celá desetiletí, než se plemeno vzpamatovalo. Také 2. světová válka způsobila mezi těmito pracovitými koňmi s pevnými nervy velké ztráty, takže se povaha ardena přikřížením jiných plemen, především holandských a belgických, poněkud pozměnila. Za dvacet let po válce však již bylo možné chov opět zušlechtit a dnešní arden má již dobré vlastnosti svých původních předků.
